Ukázky básní

Miloš má dnes sváteček,
dá si dort či šáteček?
Koblihu snad že by sněd,
pekáč buchet pozře hned?

Zapije to bezva colou,
cukr dodá do svých nohou,
do svalů a do těla,
Dana by též nechtěla?

Sušenky si nakřečkuje,
chuť na sladké stále tu je.
BeBéčko či sladkou Milu?
To jste všichni na omylu!!!

Nic z toho si Miloš nedá,
k bílkovině s láskou sedá,
s trochou tuku, sacharidu,
teď může být zase vklidu.

S rozumem si Miloš baští,
avšak čelo občas vraští,
když kol sebe občas vidí,
co do sebe tláskaj lidi.

Kdo koblížky moc rád baští,
ať s tím fofrem ihned praští,
nebo to pak praští s ním,
o čem mluvím dobře vím.

Stačí se jen kouknout kolem,
cukrem cpem se horem dolem,
tolik lidí špek má v pase,
nehorázně cpou se zase…

Koho pořád honí mlsná,
diagnóza bude drsná,
obezita, cukrovka,
to je téměř tutovka!

Ti co čtou však tuhle báseň,
nesvrbí je z cukru dáseň,
s rozumem si dopřávají,
k pohybu vztah kladný mají.

Omylem jsem sklouznul k jídlu,
asi jsem hlad velký měl,
doufám, že teď vzpomenu si,
co jsem vlastně napsat chtěl…

Jo, už vím!

Miloš má dnes sváteček,
dá si dort či šáteček? 🙂

(kratší)

Jejdanánku, panebože,
zase utek celý rok?
Kdopak má dnes svátek, cože,
to jsem z toho vážně cvok!

Nedávno jsi svátek měla,
jako by to bylo včera,
to je mazec, to je mela,
zmatený jsem jako včela.

A tak Ti dnes ženo milá,
jen to dobré chci teď přát,
abys šťastná stále byla,
mělas všeho akorát.

Aby úsměv v Tvojí tváři,
každičký den s Tebou byl,
i dnes s jménem v kalendáři,
Tobě radost způsobil.

(vyznání)

Jako by srdce mé létalo,
Sluncem mi v duši vše vzkvétalo,
I když je v noci tma tmoucí,

Mé srdce k Tvému je vroucí,
Okouzlen bytostí Tvojí,
Jsme teď už srdénka dvojí,
Energií plní zcela,

Láska to tak přece chtěla,
Álejí chci v objetí,
S Tebou kráčet v dojetí,
Krásu, něhu, vášeň, city,
A vědět, že láska jsi Ty!

Motivační o životě (delší)

Život a běh hodně věcí,
společných fakt mají,
ukrývají krásu přeci,
až se nám dech tají.

Chvíli s někým, bok po boku,
chvíli běžíš sám,
chvíli trnem v čímsi oku,
chvíli milován.

Na sobce a závistivce,
hlavně nikdy nedej,
vyběhni a s radostí vždy,
nové cesty hledej.

Krok za krokem přírodou běž,
za zády nech město,
je to nutnost, není to lež,
není to zlé gesto.

Rozhlížej se kolem sebe,
kochej se a koukej,
nad hlavou déšť, modré nebe,
všechno bude oukej.

Občas mrkni pod své nohy,
ať víš kam to šlapeš,
každý pro běh má své vlohy,
tohle jistě chápeš.

Vyběhl jsi, to je skvělý,
směle si běž dál,
chce to pohyb – to je celý,
do teďka ses bál.

Dávno víš, že mnohdy cesta,
může být tvůj cíl,
nepospíchej, v každé ze sta,
zůstaň chvíli dýl.

Nemáš-li cíl v konci cesty,
nemůžeš se ztratit,
nemůžeš si svoje plány,
ani ty sám zhatit.

Pohybuj se, užívej si,
běhej, kráčej, leť,
je to jedno, kde zrovna jsi,
žiješ právě teď!

(z lásky)

Zatímco teď kdesi spíš,
jak Růženka šípková,
umírám tu strachy, víš,
to se v srdci neschová.

Miluji Tě celou duší,
pro Tebe já dýchám už,
pro Tebe mi srdce buší,
poslední chci být Tvůj muž.

Poslední jsi moje žena,
přísahám a slibuji,
moje bytost zasažena,
navždycky Tě miluji.

Motivační text složený ze slov začínajících

výhradně na písmeno “P”

Poránu po probuzení pomalu protahuju páteř.
Při předklonu páteř podezřele praská.
Průšvih!
Podrážděně povzdechnu, protože potřebuju pomoct. Plíživě pajdám po prkenné podlaze pro podchlazené pivo. Po předlouhém patnáctiminutovém pajdání popadnu Plzeňský Prazdroj. Paráda!
Pivo prý pomůže. Plky. Prd pomůže – páteř praská pořád. Pakárna.
Posnídám Pardubický perník, pikantní párky pod pitomým plastovým přebalem, prošlou přesnídávku, pečivo, pálivou papriku, pomazánku, půlku petržele – prostě pořádné papů :-). Pórkovou polévku pozřu později. Proč páteř pořád pobolívá? Proč pořád popíjím pivo? Proč plesnivím pod peřinou? Proč pletené ponožky po patnácti prolenošených podvečerech pekelně páchnou?
Paměť přestává pracovat… Pomóóóc!
Potřebuju přemístit praskající páteř před panelák! Přepadám přes práh pokoje, poněvadž po pěti pivech prdelně pletu pastelkama. Půjdu pěšky?
Pochopitelně!
Před panelákem přemůžu pocit ponížení – pomalu pro potěšení popoběhnu. Překlopýtám přes překop podél pekařství před prosluněný příměstský park. Pobíhám parkovým porostem, protože potřebuju pár piv přenechat přírodě. Pohotově počurám parkový plot, připravený patrně pro pobíhající psy.
Popoběhnu pozvolna podruhé…
Pěšina pod podrážkou příjemně promasíruje ploché plácačky, případně paty. Palce pleskají po pěšince, přičemž provoněný park poskytuje pobíhajícímu povaleči poprvé pocit pohodového pohybu.
Perfektní!
Pohyb přírodou probouzí pozitivní pohled pesimistických pavouků polehávajících pod přívaly příliš povrchních populárních proudů. Pomalý poklus ponejvíc pomáhá pozvolna potlačovat přítomnost přírodní pneumatiky podél pasu. Poctivým popobíhačům přidá pěknou postavu, panenkám pěknou prdelku – přirozeně pěkný pohled pro panáčky :-).
Popoběhnu pozvolna potřetí, počtvrté, popáté…
Popřemýšlím, proč preventivně pořád potřebuju pobíhat… při pondělku, při pátku, při první příležitosti prchnout pryč před prapodivným pesimistickým prostředím…

PROTOŽE POTŘEBUJU POHYB, POZITIVNÍ POHLED, POHODU !!!

Pohodový pohyb při pravidelném popobíhání přeje Pomalý Pepa

Motivační tréninková – na chladničku (kratší)

Ať je den a nebo ráno,
zvedni zadek milá Dano!
Znovu makat by to chtělo,
nenech zvadnout svoje tělo!
Sice ho máš dneska krásný,
a co zítra…..???  Je to jasný:

KOUKEJ MAKAT, ŽÁDNÝ KECY
PRO SEBE TO DĚLÁŠ PŘECI !!!

Bodrý chlapík je náš taťka,
vysoko je jeho laťka,
u něj je to prostě jasné,
co vše zvládá, každý žasne.

Má rád fotbal, sám ho hrával,
v Mariánkách dřív když spával,
výkonnostní dělal skoky,
byl pak trenér dlouhé roky.

V Radotíně dlouhá léta,
díky němu fotbal vzkvétá,
ani dnes mu není cizí,
i když už jen v televizi. 🙂

Fotbalu však neměl dosti,
propadl pak myslivosti,
ačkoliv má zbrojní průkaz,
nemá trofej jako důkaz. 

Myslivcem je beze zbraně,
o to více odhodlaně,
myslivecká plátna sbírá,
má jich stovky, člověk zírá!

Vydává i kalendáře,
kresby, knihy, až se zdá že,
pro myslivost dýchá, žije,
tuhle vášeň těžko skryje.

Na Vánoce připravuje,
koncert hornů, co jich tu je,
na něm on má svoji „vinu“,
velký koncert v Rudolfinu!

Všechno zvládá jako vždycky,
skvěle avšak cholericky,
stresy z toho po svém řeší,
nezřízeně v jídle hřeší. 🙂

Výsledek je jasně vidět,
chlap jak hora, zač se stydět,
mohlo by se ale hodit,
nějaké to kilčo shodit. 

Jakpak ale nejlíp začít?
Chodit pěšky k vysílači!
Říct si, že se nerad vozím,
chodit čichat k bobkům kozím.

Potom zcela jistě časem,
pochlubí se útlým pasem,
aby mohl pomaličku,
chodit v novém menším tričku… 

…………………………..

Chceme Ti dnes, taťko milý,
popřát ať jsi zdravý, čilý,
ať máš život pořád rád,
dnes, když je Ti šedesát.

A to všechno i dny příští,
radost z Tebe ať vždy prýští,
ať se splní, co bys chtěl,
abys štěstí, lásku měl.

Všechno dobré chcem Ti přát,
všeho ať máš akorát,
všechno co bys rád, ať smíš,
máme Tě moc rádi, víš.

(upoutávka na charitativní akci)

Tak už se to opět stalo, Miloš se zas praštil,
do své hlavy – rána velká, bolestí tvář svraštil.
Ukrutná to byla perda, hvězdičky prý viděl,
kroužily mu kolem hlavy, byl jich slušný příděl.

V hlavě mu pak uzrál nápad, přijmout daší výzvu,
sestoupit tam kde má Země nejhlubší svou jizvu. 
Mariánský příkop zdá se, monstrózní je dost,
na to aby navšívil ho Miloš jako host.

Everest je taky obr, do oblak až trčí,
Mariánský příkop ale do kapsy ho strčí.
Everest svou velkou výškou bere hodně sil,
to ví Miloš velmi dobře, protože tam byl.

Everest čněl v Pelhřimově, v klídku si tam stál,
načpak jezdit do Nepálu, nebo někam dál?
Bartoloměj v Pelhřimově se svou velkou věží,
měl tu čest už poznat pocit, když tam Miloš běží.

Nahoru a zase zpátky, schody potem zkrápí,
když své tělo při rekordu běžec s láskou trápí.
Je to v nohách, je to v srdci, je to hlavně v hlavě,
když se směješ, máš rád život, hnedle to jde hravě.

Opět nejsme v Himálaji, to je z ruky trochu,
však i tady u nás doma, je to bezva, hochu.
Za humny jsou také výzvy, až se z toho žasne,
stačí trocha fantazie a hned je to jasné…

Mariánský příkop – ten si v oceánu leží,
jeho hloubka pro člověka dostupná je stěží.
Naštěstí je tady v Chebu několiko věží,
nemusíme na dno moře – to je oč tu běží.

Zcela novým schodištěm se pyšní kostel chebský,
Miloš zkusí jeho pevnost, test to bude hezký.
Zatíží ho nesčetněkrát dynamickou silou,
k tomu přidá haldu potu ve svém těle zbylou.

Bude běhat po schodišti dolů na dno mořské,
pozorovat tenhle pokus bude vskutku božské.
Tenhle rekord kuriózní myslím vážně bude,
koukejte to hlásnou troubou rozhlásit hned všude!

Hlavně proto, že ta akce má i hlubší význam,
který je mi sympatický, k tomu se rád přiznám.
Výtěžek ať k dobrým lidem honem rychle míří,
do hospicu co má jméno Hospic Sv. Jiří.

Sponzoři a lidé štědří, není proč se stydět,
přispět tam kde je to třeba, kde to bude vidět.
Za každý schod aspoň kačku, to by bylo skvělý,
na konci to beze studu zdvojnásobit celý.

Devátého dubna Miloš vystartuje dolů,
bylo by fajn podpořit ho, být tam chvíli spolu.
Každá kačka bude dobrá, to je jasné zcela,
přeju aby tahle akce velký úspěch měla.

Miloši, i Tobě přeju ať to zvládneš hravě,
ať se s hloubkou popasuješ s lehkostí i dravě.
Jak tatarskej biftek nemáš na šrot nohy potom,
přestože moc dobře víme, že to není o tom.

Krok za krokem pokusíš se o dno oceánu,
cestou jistě vzpomeneš si na tu velkou ránu.
Do té hlavy jak seš bacil, jak jsi dostal nápad,
v šedesáti jedna letech do hlubin se drápat.

Vzpomeneš si na bebíčko, jak ses zase praštil,
do své hlavy – rána velká, jak jsi čelo svraštil.
Ukrutná to byla perda, hvězdičky jaks viděl,
kroužily Ti kolem hlavy, byl jich slušný příděl…

Humorná (pro odlehčení)

Sportovec je vytíženej, aktivit má fůru,
manželka však začíná mít z toho noční můru.
Sporťák pořád někde běhá, doma skoro není,
místo toho z televize na ženu se kření….

„Manželi můj milovaný, koukni, já jsem Dana!
Jestlipak sis ráčil všimnout, že jsem za Tě vdaná?
Přála bych si s Tebou trávit času mnohem více,
viděls jak mi smutkem blednou moje zralé líce?“

„Vyhlížím já z okýneček, z které strany běžíš,
z které strany vrátíš se mi, Ty sám ani nevíš.
I když Tě mám hodně ráda, nehřeš na to hochu,
pomačkat Tě po půl roce toužím aspoň trochu.

„Jsem Tvá žena, himlhergot, oddací list mám,
koukej se mi fofrem vrátit, nebo chceš bejt sám?
Jsem tu sama, Ty tu nejsi, z posledního melu,
na manželství o samotě z vysoka já …..“ 🙂

(krátké)

Jsi SVĚTLO celé duše mojí,
jsi VODA co se s žitím pojí,
jsi TEPLO jenž mi sílu dává,
jsi LÁSKA co se jednou stává,
jsi POKLAD vzácný, čistý, ryzí,
jsi SVĚT co nikdy není cizí,
jsi VŠECHNO moje, ŽIVOT můj,
jsi ŽENA moje, já MUŽ Tvůj.